Psycholog je absolventem pětiletého magisterského studia na filozofické fakultě, případně na fakultě sociálních studií a nemůže předepisovat léky, neboť není lékařem. Pomáhá klientům psychologickými prostředky, převážně rozhovorem a mívá proto na klienta podstatně více času než psychiatr. Klinický psycholog pracuje ve zdravotnickém zařízení, častěji spolupracuje s psychiatrem či dalšími lékařskými obory, zabývá se více diagnostikou – osobnosti, inteligence… Psychologové v soukromých ambulancích jsou zaměřeni více na poradenství a psychoterapii – pokud absolvovali psychoterapeutický výcvik.
Psychoterapeutem se člověk stává po úspěšném absolvování několikaletého psychoterapeutického výcviku. Vzdělání v konkrétním oboru nemusí být podmínkou, ale nejčastěji se do výcviku hlásí lidé z pomáhajících profesí. Psychoterapeutických metod a výcviků je celá řada a je samozřejmé, že se práce jednotlivých psychoterapeutů liší. Kromě rozhovoru využívá i další metody – relaxace, práce s tělem, imaginace, nácviky, jejichž účelem je, aby si byl klient lépe vědom vlastního prožívání a mohl tak lépe zvládat životní situace. Psychoterapeut by měl pravidelně absolvovat supervizní sezení se zkušenějším terapeutem či s dalšími kolegy.
Psychiatr vystudoval medicínu, je tudíž lékařem a může předepisovat léky na různé psychické obtíže – psychotické poruchy, poruchy nálad, úzkosti, paniky… Většinou nemívá příliš času si s pacientem popovídat a zaměřuje se na vhodné zvolení medikace. I psychiatr však může být zároveň psychoterapeut.